Štvanice, štvanice, štvanice !
Z mnoha jiných zábav, kterými si lidstvo od pradávného dávna vždy krátilo volné chvíle, stojí za zmínku štvanice. Samotný výraz štvanice může mít několikero významů. V živočišné říši jsou známy mezidruhové štvanice dravých smeček na býložravce, ale také štvanice přímo uvnitř smeček nebo ptačích hejn, vyskytne-li se vhodný objekt k uštvání jako například nemocný kus nebo barevně odlišný či jinak jiný pták. Historicky a lidskoprávně jsou však o mnoho zajímavější až do dnešní doby trvale existující štvanice mezi lidskými smečkami, tlupami, vrstvami či jinými skupinami.
Názornou ukázkou štvanic jsou čarodějnické procesy (viz Wikipedie heslo Čarodějnické procesy). Kořeny pronásledování čarodějnic sahají hluboko do starověku. V období od 15. do 18. století probíhaly trestní procesy proti domnělým čarodějnicím v režii katolických i protestantských vrchností. O rozpoutané histerii násilí, křivých nařčení, vymučných přiznání a získávání majetkového prospěchu jsou popsány litanie. Nejznámější případem na území ČR je případ Jindřicha Bobliga z Edelstadtu dokonale zachycený ve filmu Kladivo na čarodějnice.
Známý je proces z města Salem (stát Massachussets). Vybrané osoby obvinily z čarodějnictví hystericky se svíjející dívenky. Inkviziční porotou byl zajat místní pastor a dalších 18 lidí, kteří byli vyslýcháni, vězněni a následně oběšeni, muž jménem Gilles Corey, který se odmítl přiznat, byl umučen k smrti. Po jejich smrti se mezi ostatními obyvateli šířil strach a nesouhlas se zabitím stíhaných osob z nedostatku skutečných důkazných prostředků. Vyvrcholením této vlny bylo v roce 1696 oficiální přiznání všech porotců k omylu. Porotci podepsali prohlášení o své chybě, kterou omlouvali a argumentovali naváděním samotného ďábla k vyvraždění nevinných osob. Vysvětlení a pátrání po příčinách halucinačních a hysterických záchvatů dodnes probíhá a jedním z názorů je domněnka, že v Salemu v 17. století neřádily žádné čarodějnice, nemoci ani drogy, ale jen skupinka znuděných dětí (viz případ v Salemu).
Rozsáhlý rejstřík štvanic nám skýtá historie otrokářství a lovů na černé obyvatele Afriky. Vlastnění člověka člověkem jako zboží počíná neolitickou revolucí, což je termín charakterizující přechod od společnosti lovců a sběračů k společnosti usedlé, jejíž hospodářství je založeno na zemědělství, které vyžaduje soukromé vlastnictví (Wikipdie). Ke štvanicím na otroky zakládali Portugalci již v 15. a 16. století pevnosti na africkém pobřeží, odkud dále vozili náklady otroků na latifundie cukrové třtiny a bavlny do Jižní Ameriky. Hezkým paradoxem je, že v chamtivé honbě za bohatstvím chytali své černé soukmenovce a prodávali za otroky i místní domorodí náčelníci.
Náboženský rozkol ve víře nastartoval koncem 16. století rozsáhlé štvanice mezi katolíky a protestanty. Znesvářené strany měl smířit sňatek mezi Markétou (dcerou královny Kateřiny Medicejské) a Jindřichem Navarrským. Namísto usmíření však několik dní po svatbě, 24. srpna 1572 začalo v Paříži a posléze v celé Francii krvavé vraždění hugenotů, označované jako Bartolomějská noc. Soudobé prameny tvrdí, že v následujících týdnech plavalo ve francouzských řekách tolik mrtvol, že nebylo možno jíst ryby (čti Wikipedie).
V historii najdeme mnohé další příklady štvanic pořádaných pod prapory křesťanské lásky, pokory, vstřícnosti a tolerance. Najdeme doby, kdy proti sobě štvali a úřadovali dokonce tři papežové najednou, navzájem se exkomunikovali z církve a své odpůrce hubili ohněm i mečem. Třicetiletá válka téměř vylidnila území českých zemí, zapříčinila rozsáhlé migrace a totální přerozkradení majetkové držby pod pláštíkem konfiskací. Výsledkem těchto masakrů skrze víru bylo nastolené pravidlo koho území toho víra, které v Čechách opět rozpoutalo gigantické rekatolizační štvanice a pronásledování jinověrců.
Století dvacáté nás přivedlo ke dvěma nejstrašnějším válkám. Někteří historikové uvádějí, že druhá světová váka byla jen pokračováním té první. V nejstrašnějších masakrech skončilo zhruba 37 a 60 milionů životů. Za dalších 74 následných poválečných letech poznamenaných štvanicemi studené války se takzvaná euroatlantická civilizace konzumně přežrala tak, že se zmítá v molochu požitkářských excesů, adrenalinových plezírů a roztaženě idiotských výmyslech o změti jakýchsi pomyslných práv, které si může vymyslet každý, kdo se cítí být nějak deprivován ve společenském chaosu.
Jak vidno, úžasný homo přechytřelý má štvanice na příslušníky vlastního druhu hluboko v genech. Snad největší potěšení některým členům lidských tlup činí pocit absolutního siláctví, spravedlnosti a jediné pravdy v okamžiku mohou-li se schovat do anonymity davu, nepozorovaně přiložit polínko na hranici nebo udat nepoznaně úřadům, že se sousedovi kouří z komína špatný kouř špatným směrem. V současné době je nejúžasnějším rejdištěm pro pořádání štvanic vysokorychlostní dráha zvaná internet. Reálné zabíječky a střílečky nahrazují oduševnělé militaristické filmy a bojové hry, ve kterých se mozky označených zloduchů rozstříkávají na zdech nepřátelských paláců. Školní dětičky rády konzumují takové lahůdky a hned si to také podle svých vzorů zkoušejí mezi sebou v lavicích. Později se pak postpubertální dementi cvičí v kopání na schodech v metru.
Od jistého času se štvanicím začalo říkat propaganda. Propaganda má za cíl přesvědčit příjemce, že ohavný nepřítel ohrožuje jeho blahobytnou existenci, připravuje se proniknout na naše území a zavést zde zločinný režim méně civilizované zaostalé nadvlády podlidí. Někteří komentátoři se na svých teplých pohovkách přímo třesou, kdy už konečně zase ta válka začne. Štvanice nikdy nekončí.
Na závěr si přečtěme jeden zajímavý citát ze známé knihy pana Jaroslava Haška cit.: „Je jich podělanejch víc v každým gefechtu,“ ozval se opět jeden muž z eskorty, „nedávno nám vypravoval jeden raněnej kamarád v Budějovicích, že když forykovali, že se podělal třikrát za sebou. Napřed, když lezli nahoru z dekungů na plac před dráthindrnisy, potom, když je začali stříhat, a potřetí že to pustil do kalhot, když se proti nim hnali Rusové s bajonety a řvali urá. Pak začali utíkat zas nazpátek do dekungů a z jejich švarmu nebylo ani jednoho, aby nebyl podělanej. A jeden mrtvej, kerej ležel nahoře na dekungu nohama dolů, kerýmu při forykungu šrapák utrhl půl hlavy, jako by ji seříz, ten se v tom posledním okamžiku tak podělal, že to z jeho kalhot teklo přes bagančata dolů do dekungů i s krví. A ta půlka jeho lebky i s mozkem ležela zrovna pod tím. Vo tom člověk ani neví, jak se mu to stane.“
Václav Fischer
Digitalizace postupuje
Údajně se má v parlamentě projednávat zákonné právo občana komunikovat se státem nedigitálně, tedy po staru, papírově neboli of line.
Václav Fischer
Osm dní, které utvořily Řím - Augustus
Dokumentární historický seriál Velká Británie, 2017, 8x45 min. Prúvodce pořadem Bettany Hughesová se zaměří na osm dní, které utvořily, prověřily a definovaly dějinný vývoj Římského impéria.
Václav Fischer
Americký prezident - film z roku 1995
Na Česko-Slovenské filmové databázi 64%. Podtitulky komedie, drama, romantický (viz https://www.csfd.cz/film/7619-americky-prezident/prehled/).
Václav Fischer
Brave New World
Tanky se řítí po pláni a ničí vše co je v cestě, z letadel a lodí dští palebný oheň a postavy nepřátel se rozstřikují jako prskavky v tratolištích krve.
Václav Fischer
Doprava - nejvděčnější téma, aneb, kdo smí řídit.
Hm, tak 75+ jezdí všude 40, mají klobouček na stranu, drny za blatníkem a upadlý vejfuk. Určitě vzpomínka k naštvání a možná i častá osobní zkušenost.
Václav Fischer
Zajímavý článek na portálu Seznam médium
S podivem jsem si přečetl zajímavý článek na uvedeném zdroji. Jakýsi pan Libor Šimek tam sepsal text o kterém lze (podle mého názoru) pochybovat, zda není náhodou pokusem o sarkasmus nebo provokaci.
Václav Fischer
Pánové Huxley a Orwell jsou stále zde. Byli jasnozřiví?
V četných odkazech a citacích čteme jména autorů dystopických románů, které, ač napsány téměř před sto lety, v mnoha směrech oslovují dnešní čtenáře svou mrazivou předpovědí.
Václav Fischer
Balada pro banditu aneb konec Nikoly Šuhaje
V roce 1978 natočil režisér Vladimír Sís muzikálový film Balada pro banditu. Hlavní role vytvořili Miroslav Donutil a Iva Bittová, v dalších účinkovali ponejvíce herci z tehdejšího brněnského Divadla na provázku.
Václav Fischer
Díky, pane Filipe, díky, pane Jirásku.
V roce 1967 natočil režisér František Filip televizní inscenaci hry Aloise Jiráska Lucerna. Vytvořil nezapomenutelný pomník jedné z nejznámějších českých divadelních her.
Václav Fischer
Tak už zase hrozí rušení rodných čísel
Pamtuji se na tuto úsměvnou newerending story ještě v dobách před rokem 1989, kdy kralovaly velké sálové počítače a každý resort měl své počítače a počítačová střediska.
Václav Fischer
Platí stále, že myslet je houby vědět, nebo to neplatilo nikdy ?
V tradovaném lidovém příměru, který se nejčastěji říká ve vulgárnějším stylu, se odráží dávná zkušenost, že mnohé názory, které si člověk ve svém vnitřním světě vyfabuluje, se mohou ukázat jako mylné.
Václav Fischer
Jak je to s těmi genderovými poradci ?
Se zájmem jsem si přečetl blogerský příspěvek o jakýchsi ideových resp. genderových poradcích, kde nesměla být otevřena diskuze, protože autor má zaracha.
Václav Fischer
Moje strachy a strachy mé generace.
Ve světě ovládaném synapsemi elektronického šrotu se stalo zvykem vylévat záchvaty grafomanického exhibicionismu do virtuálního kanálu.
Václav Fischer
Na východě se to řeže, před hradem se píská. Tragédie nebo fraška ?
Souboje zájmových klanů se někdy zvrhnou do absurdit, které mediální stoky nemohou nechat bez povšimnutí, aby se veřejné mínění mohlo po libosti vypískat a vyřvat.
Václav Fischer
Chronologie
Gen. Ing. Petr Pelz je inspektor Vojenské zpravodajské služby Generálního štábu. Je poradce stálého představitele ČR u OSN v New Yorku a bývalý velvyslanec v Afghanistánu. Zveřejnil následující chronologii.
Václav Fischer
Budoucnost není jistá. Není žádný osud, je jen to, co uděláme.
Tak to řekl ve filmu Terminátor 2: Den zúčtování třináctiletý chlapec jménem John Connor, budoucí vůdce odporu ve válce lidí proti strojům.
Václav Fischer
Pane Vidlák, hezky jste si rozlil ocet
Chtěl jsem držet ústa v přesvědčení, že veškerá zdejší grafomanie je pouhé cvičení v impertinencích a soutěžích si stále dokola dokazovat, kdo je více momentálně zaostalý,
Václav Fischer
Nedovedete si vážit, že si můžete na vojnu jen hrát.
Počkejte, až bude válka. Pak si vzpomenete, jak vám bylo zatěžko vykopat okop. Říká jeden z důstojníků v románu Josefa Škvoreckého Tankový prapor.
Václav Fischer
Čipy pod kůží ? Možná se už blíží.
Zdejší provařená blogerka nás oblažila hystericko panickou informací o čipech ve školních uniformách čínských dětí. Což je jasný důkaz o pokročilé zrůdnosti totalitního režimu.
Václav Fischer
Volební šarády
Předvolební a povolební chaos je svým způsobem periodická bitva v trvalých válkách širokého spektra zájmových skupin.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 35
- Celková karma 8,08
- Průměrná čtenost 644x