Díky pane Sequens, vaši hříšní lidé jsou stále skvělí

V letech 1968 - 1969 natočil režisér Jiří Sequens (*1922) třináctidílný seriál kriminálních případů ze třicátých let 20. století podle povídek Jiřího Marka. 

Pražská "mordparta" policejního rady Vacátka bojuje s podsvětím. Ani ten nejrafinovanější zločinec nemá šanci uniknout dedukčním schopnostem inspektorů Mrázka (František Filipovský), Brůžka (Josef Bláha) a Boušeho (Josef Vinklář). Jejich práci si ze svého postu kriminálního rady hlídá Karel Vacátko (Jaroslav Marvan). Se stejným obsazením vznikly v letech 1970 - 71 čtyři celovečerní filmy - Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior a Smrt černého krále. 

Všeobecně se traduje, že takzvaná první republika se českým filmařům daří. Umí skvěle vykreslit dobové reálie za pomoci perfektní kostýmní výbavy a neméně krásných automobilových veteránů, ve kterých se vozí bohatá klientela horních deseti tisíc. Seriál Hříšní lidé i čtyři celovečerní filmy se na Česko-Slovenské filmové databázi těší vysokého ohodnocení. Není divu, kromě zajímavých námětů se na veleúspěšnosti celého filmového díla podílejí především mistři hereckého umění.  Vykreslení dobových poměrů, byť mnohdy v nadsázce a s nezbytným humorem, se filmařům skvěle daří. V epizodě nazvané  Případ lichého střevíce je zcela věrohodně prezentováno chování milionářské smetánky pořádající gardenparty na mimopražském zámečku, kde se vypíjí a šňupe koks. Režisér Sequens zde, v duchu tehdy vládnoucí ideologie, s gustem předvedl aroganci vládnoucí buržoazie. Pachatele trestného činu sice nakonec stihne zasloužený trest, ale z příkazu ministra vnitra se v tisku nesmí objevit ani řádka. 

Od doby, ve které se odehrávají tyto policejní příběhy, uplyne bezmála sto let.  Od výročí zániku první republiky uplyne právě 15. března 2021 82 let. Kdysi bylo toto datum vzpomínáno jako odstrašující příklad proradnosti spojenectví malého státu ve střední Evropě s velkými mocnostmi západu.  Dnes upadlo v zapomnění a bylo nahrazeno jiným příkladem proradnosti spojenectví malého státu ve střední Evropě s východní mocností.  Fraška života letí dál jako splašená herka a diváky už pranic nezajímá zápletka prvního dějství.  Zůstaly jen přibarvené policejní povídačky, které jsou sice hodně vymyšlené, ale občas z nich realita tehdejšího života přeci jen vykoukne.  V současnosti by takový příběh o aroganci mocných, z mnoha důvodů, už asi nevypadal věrohodně.