Souboje zájmových klanů se někdy zvrhnou do absurdit, které mediální stoky nemohou nechat bez povšimnutí, aby se veřejné mínění mohlo po libosti vypískat a vyřvat.
S pobavením jsem si vychutnal blogový příspěvek na téma "Jak jsem se zúčastnila protestu Vypískejme presidenta“. Pisatelka krásně popsala situaci, o tom jak žijeme v hektické době a některé akce nás nechávají chladnými a jiné ne. A některé na nás působí jako červený hadr na rozzuřeného býka a my cítíme, že se v nás přímo vaří krev.
To je přímo skvělá charakteristika takřka všech životních situací, ve kterých se člověk během svého života na zdejší planetě octne. Je potom obdivuhodné, že se najdou jedinci, které určitá situace pohne k tomu, že se rozhodnou jít pískat a řvát před hrad, kde sídlí takzvaný "mrtvý vlk", jehož doba ve funkci končí 7. března 2023.
Jak lze předpokládat, v nejbližších měsících se tak rozběhne kampaň, která nejspíš uvede do varu krev mnohem více obyvatel, než oněch čtyř set předhradních pískačů. Zabývat se avantýrami odcházejícího ještěra z hradu považuji v současné době za téměř legrační házení hrachu na zeď.
Současný hradní klan to s vysokou pravděpodobností doválčí až do hořkého konce, kdy bude rozpuštěn a vygumován a jeho členové si odejdou využívat získaných majetků a prebend, aniž by byli jakkoliv právně postižitelní.
Kromě nových voleb nového hradního pána (nebo paní) však zůstane v naší vazalské, neokoloniální gubernii na periferii anglosaského euroatlantického impéria mnoho situací, které některým obyvatelům vzbouří krev. Války vládnoucích klanů budou i nadále trvalým předmětem zájmu mediálních kanálů.
