Moc pěkně se to čte a ještě před pár roky bych to podepsal se vším všudy, jenže...

Jenže něco se stalo – a nestydím se veřejně přiznat, že po tom všem, co se mi ve vaší zemi přihodilo, už vůbec nejsem rád, že jsem se narodil zrovna v Čechách. (Nechme samosebou pro teď stranou, že bych se jinde nenarodil vůbec, to dá rozum.)

Domnívám se totiž – a dle svého mínění důvodně –, že taková spousta hrůz by se mi v jiné zemi za těch 70 prožitých let sotva přihodila. A kdo ví, jaké další hrůzy mě tady ještě čekají.

Jistě, mohu se plést, ovšem to nic nemění na tomhle mém přiznání, že moje láska k Čechům, Češkám a jejich zemi vzala před těmi více než 10 lety za své navždy a nadobro. A je to dobře.

Můžeme pomoct?

Začínám Vám svůj názor psát asi tak popáté. Napsal jste to i za mě, takže Vám děkuju. Za ty roky života bylo radosti, krásy i bolesti. Také mám nakročeno k osmdesátce, také jsem ráda, že žiju, také jsem ráda, že žiju na venkově na mé milované Moravě. Třeba je strach zbytečný, kdo ví?

Nebojte se....

Nejste v této zemi sám rád, je nás více...jen...